Na svých dosavadních stránkách SlovackoDNES.cz se snažím o určité zpětné mapování dění v politice tak, jak ho prožívám zblízka z pozice novináře, a pokusím se o něco podobného i na těchto nových stránkách radekbartonicek.cz. 

Jako hlavní fotku uplynulého týdne jsem vybral snímek, na kterém jsem zachytil předsedu Pirátů Ivana Bartoše na tiskové konferenci v Poslanecké sněmovně. Viděl jsem ho z bepzortsřední blízkosti mnohokrát, často jsme dělali rozhovory, ale nepamatuji si, že by jeho tvář někdy vypadalo jako n a zmiňované tiskové konferenci. Mimochodem, byla to první tiskovka, kde se Bartoš s Piráty prezentoval jako opoziční strana, což pro něj osobně muselo být nesmírně obtížné. Vždyť jsem před několika dny byl vládní politik, místopředseda vlády, ministr pro místní rozhoj, politik, který si plánoval, jak moc toho chce ještě do konce volebního období v příštím roce stihnout. A najednou, během jedné vteřiny, kdy mu zavolal premiér Petr Fiala, se dozvěděl, že ve vládě končí.

Bylo to přitom jen několik málo dní poté, co skončily krajské volby, ve kterých Piráti přišli o více jak 90 míst v krajských zastupitelstvech. Včetně míst ve vedení krajů. Jen si to představte. Jste předsedou strany, máte spoustu kolegů a kamarádů, všichni se snažíte nějak pracovat pro úspěch ve volbách a pak ty volby pro vás skončí absolutním fiaskem. Přestože jedete od rána do noci, den co den. Nepochybuji, že Ivan Bartoš takto pracoval. Vyrovnat se s něčím takovým musí být strašlivě obtížné. Občas jsem měl ve zvyku napsat Ivanu Bartošovi spíše odlehčující sms zprávu, občas něco poslal on, ale v těchto dnech jsem cítil, že je nejlepší nic nepsat. Ani jsem ho nepronásledoval se svými dotazy, protože mi přišlo, že potřebuje nějaký čas na vydechnutí.

V tomto svém psaní nechci posuzovat, jak moc si zasloužil vyhazov z vlády, samozřejmě na sociálních sítích se pustili do sebe se vší vervou jeho příznivci a kritici, každý tábor byl přesvědčený o své pravdě, o tom, že ví nejlépe, jestli byl Bartoš dobrý či špatný člen vlády, ale já si jako obvykle snažím dávat od dění odstup. Vnímám různost názorů na něj, stejně jako vnímá, že se v mnohém snažil naši zemi modernizovat, ale nedařilo se mu to tak, jak by si sám přál. Nakonec ho stála křeslo digitalizace stavebního řízení, kterou fakticky on sám spojil se svou politickou budoucností. Já i mnozí další jsme psali dlouho před startem této digitalizace, že přípravy nejdou podle plánů, Ivan Bartoš to věděl, ale z nějakých důvodů se rozhodl odstartovat digitalizaci podle svých slibů. Což bylo na jednu stranu sympatické, ovšem zároveň až příliš rizikové. Když jsem nedávno v Senátu viděl, jak se snaží odrážet mohutnou kritiku nejen senátorů, ale také úředníků a vedoucích stavebních úřadů, bylo zjevné, že smyčka kolem jeho krku se stahuje. Až se stáhla defintivně.

(Radek Bartoníček, psáno 5/10 2024 v Ostrožské Lhotě)