Ona fotografie, kde pózuji se svou knížkou, působí až příliš pyšně či vychloubačně, ale nemyslím to tak, prosím. Hledal jsem nějakou svou aktuální fotku, která by se hodila k prvnímu článku tady na webu, a tato byla jako jedna z velmi mála použitelná.
Vítejte tedy ještě jednou tady na mém novém webu, kde se budu snažit dávat svá písmenka, fotky i videa. Jsem si vědom, že všude kolem nás jsou mraky a mraky mnoha dalších lidí, kteří se snaží upoutat pozornost tím, co dělají, a čím jsem starší, tím více mám spíš tendenci se stahovat do soukromí. Ale jak vidíte, nedá mi to, abych si stejně nakonec nezaložil vlastní stránky a nesnažil se o jakousi veřejnou činnost.
Proč to vlastně dělám? Sám přesně nevím. Vím jen to, že je to činnost velmi prchavá a dočasná, život běží tak strašně rychle, že to co se odehrálo včera, před týdnem, natož tak před měsícem nebo rokem, tak nám přijde jako něco ze vzdálené minulosti. Stále více si vážím lidí, kteří dělají mnoho dobrého a zajímavého a přitom na sebe nijak nepřitahují pozornost, neusilují o pozornost, jsou neuvěřitelně skromní a obětaví a nemají potřebu to nikde vytrubovat. Bohužel, nedokážu zatím takoví být, ale snad se v tomto budu s ještě vyšším věkem polepšovat.
Než začnu psát cokoliv dalšího, sluší se velmi poděkovat dvěma lidem. Jednomu za tyto webové stránky, druhému za knížku, kterou držím v ruce. Pokud jde o stránky, velmi děkuju PETROVI GALUŠKOVI, který mi velmi rychle tyto stránky vytvořil a s velkou trpělivostí mi vysvětloval, jak je obsluhovat. Pokud jde o knížku, obrovsky moc děkuju KATARÍNĚ BELEJOVÉ z nakladatelství CPRESS, která mě oslovila s tím, jestli bych knížku napsal a následně byla mou poradkyní, editorkou i psycholožkou, když jsem knížku psal. Bez ní by knížka nikdy nevznikla a nikdy neměla podobu jakou má. Svým klidným a citlivým vystupováním mě mnohokrát povzbuzovala a přesvědčovala, proč má smysl, abych knížku psal a nakonec také dopsal. Petrovi a Kataríně jsem opravdu velmi vděčný. DĚKUJU MOC!
Pokud jde ještě o knížku, nijak nepřeceňuji to, že jsem něco napsal, jsem si vědom, že v naší zemi žije spoustua lepšéch novinářů, kteří by určitě napsali lepší knihu - mnozí už takovou knihu i napsali a vy si ji můžete koupit. Stejně tak vím, že v naší zemi je opravdu obrovské, obrovské, obrovské množství zajímavých lidí, člověku by nestačil jeden lidský život, aby o všech napsal, čím jsem starší, tím víc vnímám, jak neptrné zrnko jsem a jak málo jsem toho v životě udělal. I proto s pokorou sleduji veškeré dění kolem sebe i v naší zemi, nemyslím si, že mám nějaký patent na rozum a snažím se respektovat životy a názory druhých lidí.
Jak ale píšu i ve své knize, život mě prostě fascinuje, rád pozoruji lidi při jejich aktivitách, ať je to ve vysoké politice, nebo někde v poslední vísce, snažím se tento život a lidi zachycovat, jak jsem už napsal, slovem, obrazem nebo videem. Mít výběr, chtěl bych raději umět hrát na hudební nástroje, zpívat a tancovat, abych mohl takto lidem rozdávat radost, ale bohužel to neumím. "Zůstala" mi jen novinařina. Mnoho z mé práce najdete na webu SlovackoDNES.cz, což je také do určité míry můj osobní web. Pojmenoval jsem ho ale po rodném Slovácku, protože v době, kdy jsem se vrátil z Prahy na Slovácko, tak jsem myslel, že budu mapovat jen tento svůj kraj. Bohužel, pak jsem zase odešel do Prahy a na Slovácko už tolik času nebylo. Ale v dohledné době se vrátím do svého rodného kraje už natrvalo a budu se mu snažit věnovat až do svých posledních dnů.
(Radek Bartoníček, psáno 5/10 2024 v Ostrožské Lhotě)